V sobotu vstáváme v 8 a pod vedením náměstkyně pro cestovní ruch slečny Lejčkové vyrážíme po bruselských pamětihodnostech. Po obchodním bulváru Rue Neue kolem Královského divadla a Památníku revoluce, zde také vidíme „Čůrajícího chlapečka“ symbol tohoto města. Přímo uprostřed přeplněného bulváru ho předvádí mladý muž tmavší pleti, s velkým penisem, dle zápachu, který je v každé uličce však rozhodně není výjimkou. Holt jiný kraj, jiný mrav, nojo, ale kam půjdeme my, s hrůzou zjišťujeme, že veřejné záchodky v této části Evropy neznají….Pokračujeme dál, ke katedrále Saint Michele a dále na náměstí Grand Place, které je zapsáno na seznamu památek Unesco. Zde vidíme i cedule s posledními kilometrovníky zítřejších závodů. Pípař Pavel s přítelkyní Vendou začínají promýšlet taktiku finiše na zítřejším závodu a u 21 kilometru se také společně fotografují.

   Z Grand Place proudíme s davy turistů ke skutečné sošce Manneken –Pis, kde se všichni jak o závod fotografují, no to je nádhera. Radši jdeme na další vyhlášenou atrakci místního kraje-smažené hranolky a skutečně, nezklamaly, jejich chuť je vynikající. To samé se dá říci i o vaflích, které se prodávají v pojízdných stáncích po městě polité výbornou čokoládou. Prohlídka pokračuje kolem královského paláce směrem ke čtvrti, která je plná budov evropských institucí včetně sídla evropského parlamentu. Tisíce tun skla a betonu, tak tady se vymýšlí, jak se máme chovat?

   Pokračujeme  kolem dalších a dalších megabudov, kde sídlí evropští byrokraté směrem k velkému parku Du Cinquantenaire s monumentálním vítězným obloukem, kterému vévodí obrovská belgická zástava – místo zítřejšího startu. Zkušený cestovatel náměstek Kamarýt nakoupil u arabského obchodníka mini  banány a kolem mešity jsme dorazili k maratónskému expu, kde jsme se úspěšně zaregistrovali. Náměstkyni sl. Lejčkové se podařilo dokonce přesvědčit pořadatele, že se jmenuje Lída Ford a mohla vyzvednout startovní číslo pro naší slavnou kolegyni, která v tu dobu mířila z ostrovů vlakem.  Pod kanálem La Manche zrovna tato slavná běžkyně doplňovala kalorie svoji oblíbenou vodkou, která je známá mezi jejími fanoušky jako vodník. Při odchodu z Expa ještě zkontrolujeme, zda máme správně nastavené čipy. K překvapení všech se za jménem našeho náměstka objevuje státní příslušnost Dominikánská republika – tento světoběžník se cítí doma všude po světě a tak pro něj není tato kolonka až tak důležitá.

   Kolem čtvrté hodiny se vracíme do hotelu a slečna Jana začíná připravovat večeři. Poněkud poklidnou přípravu na zítřejší běh vyruší náhle slečna Lída z Londýna, která vlítne na pokoj jak uragán s lahví vodníka v ruce a s plnou nůší zážitků. Bohužel tok jejich myšlenek je nezastavitelný. Krátce se zmiňuje o čekateli Václavovi, kterého měla v Británii na starosti a který se po několika měsících s ní vydal na zkušenou dál na sever do Skotska. Zde se prý „hledá“ a až se najde plánuje návrat do Čech, kde s ním má předseda velké plány. Rovněž Lída se vrací po téměř 15 letech zpět do vlasti a rovnou chce do Organizace na nějaký vyšší post. Takovejch by bylo, nejprve musí pravidelně navštěvovat schůze a zde pozitivně působit na předsedu a pak uvidíme.