První velká rána pro účastníky této mise nastala již v průběhu června, kdy předseda na schůzi přečetl seznam členů, kteří budou Organizaci v Bruselu reprezentovat a k hrůze všech se tam neobjevilo jeho jméno. Další komplikace nastala při objednání letenek, kdy pan místopředseda zaplatil společnosti SkyEurope  dne 31.8.09 krátce po poledni za sedm zpátečních letenek a o dvě hodiny později, asi při zjištění, že předseda neletí aerolinky zkrachovaly. Jako náhrada byla zvolena maďarská nízkonákladová společnost Wizzair, avšak z původní sestavy vypadli jak pan jednatel ing.Šamša, tak jeho choť řadová členka pí. Šamšová.

   Sice v menším složení, zato s větším odhodláním sešli jsme se nakonec v pátek odpoledne na Ruzyňském letišti a připravili se na cestu. Překvapivě zjišťujeme, že krize pozitivně působí na ceny v občerstvovacích zařízeních v útrobách odbavovací haly. Vše jde podle plánu a v 17 hodin předsedova času přistáváme na letišti Charleroi v Belgii. Mylně jsme se domnívali, že už jsme v Bruselu, avšak směrovka Brusel 60km, nás vrací na zem. Po téměř hodinové jízdě po dálnici se za okny konečně objevují ulice „hlavního města Evropy“. První dojmy – mírně řečeno rozpačité – stávkují snad popeláři? To je to město, odkud nám radí, jak se máme chovat?

   Autobus zastavuje na centrálním nádraží Gare du Midi, kde se sbíhají téměř všechny linky metra , tramvají, autobusu a vlaků. Jazykově vybaveni angličtinou marně luštíme nápisy na směrovkách a na plánkách stanice, vše je pouze ve francouzštině a v holandštině, no to si moc nepokecáme…

   Další část cesty jsme nuceni absoulovat  narvaní ve vagónu metra, kde se můžeme na vlastní oči přesvědčit, že Brusel je skutečně kosmopolitní město, tolik národností na jednom čtverečním metru se jen tak nevidí. V 19. hod p.č. nakonec vystupujeme na náměstí Sainte-Catherine, odkud je to už jen pár metrů do našeho hotelu.