Slavnostní projev pana místopředsedy:
Vážený pane předsedo,Vážení
stavebníci,vážení řadoví členové,čekatelé,milí hosté.
Dnes se zde scházíme při slavnostní
příležitosti položení základního kamene vilky manželů Šamšových. Ještě
než pan předseda slavnostně poklepe na tento historický šutr, dovolte mi
pohovořit několika větami o stavbě samotné.
Jak jste si jistě všimli, při pohledu do
nastaveného zrcadla dělí se naše Organizace na členy vychrtlé, nervózní,
kteří neustále něco nosí, vyřizují, shání a na členy takříkajíc
korpulentní, psychicky vyrovnané, kteří jen tak posedávají, popíjejí a
pokuřují.Čím to je, že je mezi námi takový rozdíl, ptáte se mnozí?
Myslím že odpověď je až nečekaně snadná.
Zatím co skupina plnoštíhlých dostala od svých rodičů v léno jisté
statky, které za ně vyřešili existenční problémy,skupina vychrtlíků
nedostala nic. Jako příklad těch šťastnějších uveďme řadového člena
Kopeckého.Ten zdědil obrovský dům s pozemky, manželku mu dodala obec a
jeho jedinou starostí je zda večer připustí bažanta, nebo korelu
dálepatří do této skupiny pan zapisovatel, pan pokladník a další.
Ostatním pak nezbývalo než se postarat o
sebe sama a pustit se do staveb rodinných sídel – viz pan předseda,
místopředseda, oba Pavlové, čekatel Fantyš a další.
K těm šťastnějším patřili donedávna i
manželé Šamšovi. V Praze dostali od rodičů pěkný byteček v komplexu
obytných jednotek v Praze Hloubětíně. Před domem postupně starou Fiestu
vystřídala super moderní Octavia, úhlopříčka jejich televize narostla
z 37 až na 107 cm a tloušťka klesla ze 90 na 7. Večer co večer tak
společně ulehali na rozlehlé letiště, pěkně si tam hrošili a přepínali.
Najednou se však v místě, kde byl pán domu zvyklí ukládat nohy objevil
malý Honzík a chtěl si také sednout. Rok, dva to se zaťatýma zubama
vydržel a ležel skrčený.Na obrazovce mezitím přešla další řada Ordinace
a musel se opět uskromňovat, to si Šárynka začala dělat nárok na jeho
polštář.
Pohoda se začala vytrácet. Jednou, když
opět seděl ve svém ředitelském křesle, na jednom monitoru sledujíc koláč
pokrytí trhu, který postupně zelenal barvou Globusu, přejel mu zrak na
druhou obrazovku. Na té právě pozorovala průmyslová kamera zaměstnance
v oddělení elektro, který šel již podruhé od rána močit. Najel si myší
do excelovského seznamu zaměstnanců, vyhledal si onoho vychcánka a
připravil si ukazovák na klávesu DELETE. A v tom ho to napadlo – řekl si
dost, takto to dál nejde – postavíme si barák. Opojen vlastní skvělou
myšlenkou nechal prodavače ještě žít a vyťukal číslo paní jednatelové.
Večer si pak samým štěstím pěkně zahrošili, jak za starých časů.
Od té doby již uplynulo dalších mnoho
dílů V růžové zahradě, na parcele se začal kupit materiál a kila šla
dolu. Pan předseda vybral jednatelovým místo na stavbu dle jejich funkce
v Organizaci a dnes jim také stavbu slavnostně zahájí.
Výběr místa musel samozřejmě probíhat
podle pevných pravidel Organizace. Například člen s nižší funkcí nemůže
nikdy bydlet v nadmořské výšce vyšší než jeho nadřízený. Logicky tak na
nejvyšší kótě stojí vila předsedova , o několik metrů níž dům
místopředsedových atd. Vyskytlo se však i spousta problémů a
nesrovnalostí, např. pan pokladník bydlel zbytečně moc nízko a proto mu
Organizace vyhledala nové ubytování a to v restauraci u Tříšků hned nad
klubovnou. Má to i své strategické výhody, v případě, že Bobeš zapomene
že probíhá pravidelná schůze, což se zatím s výjimkou jednoho případu,
který se udál loni v září stalo pokaždé, stačí pouze vzít násadu od
koštěte a zabouchat do stropu. Pokladník si pouze natáhne pantofle a
slipy, seběhne pár schodů a může vybírat. Mnoho problémů na své vyřešení
teprve čeká – manželé Kopeckovi např. bydlí na předsedův vkus až příliš
vysoko a tak je čeká stěhování do nižších pater jejich činžáku. Tím by
se měli dostat zhruba na stejnou úroveň se zapisovatelem a budoucí
bytovou jednotkou pana jednatele. Jestliže však budou po přeměření stále
příliš vysoko, čeká je stěhování do garáže a nebo do Hulic.
Pozvedněme nyní pane předsedo kladívka a
poklepejme na tento základní kámen nové stavby. Ceremonie by měla poté
přejít ve slavnostní veselici a tak bych nerad zdržoval dlouhými
projevy.
Přeji Vám tedy mnoho štěstí a úspěchů při
budování této stavby.
