pamatky

Důležité odkazy:	www.parismarathon.com www.paris.org www.v1.paris.fr/EN/ www.pariz-pamatky.cz

Palais du Luxembourg - Lucemburský palác Po smrti svého manžela Jindřicha IV. již nechtěla Marie Medicejská bydlet v Louvre a rozhodla se vystavět palác, který by jí připomínal bývalé toskánské obydlí. R. 1612 koupila pozemek od vévody Francoise de Luxembourg, na němž začal o tři roky později S. de Brosse budovat palác inspirovaný palácem Pitti ve Florencii. O vnitřní výzdobu se postaral Rubens, který namaloval 24 obrazů popisujících názorně život královnin. Tato díla dnes tvoří samostatnou sbírku v Louvru.	Jardins des Tuileries Jsou největším a nejznámějším pařížským parkem. Kdysi se zde pálily střešní tašky – tuiles. Podle cihelen – Tuileries pojmenovala Kateřina Medicejská zámek, který dala postavit r. 1563 po celé délce dnešní Avenue du Géneral Lemmonier, vedle Louvre. R. 1664 dal Colbert, ministr financí Ludvíka XIV., pokyn k výstavbě zahrad André le Nôtremu, který později vytvořil i park ve Versailles. Před Velkou francouzskou revolucí byly Toulerie pařížským sídlem francouzských králů Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. V r. 1775 zde byl poprvé uveden Lazebník sevillský. V r. 1772 zde byla zmasakrována královská švýcarská garda. Od r. 1800 palác zvolil za své sídlo Napoleon Bonaparte s chotí Josephinou. V době Pařížské komuny v r. 1871 palác vyhořel a nebyl již nikdy znovu postaven. Zahrady založil v 17. st. André Le Notre, královský zahradník Ludvíka XIV.

Pantheon Původně zde stál chrám Sv. Jenovéfy, patronky Paříže. Nynější objekt byl vystavěn v l. 1757 - 1789 Soufflotem na objednávku Ludvíka XV. Tato stavba byla plánována na místě rozpadajícího se opatského kostela sv. Ženevievy. Pantheon je první velkou klasicistní stavbou v Paříži, který se znovu pokusil oživit jednoduchost a monumentálnost architektury klasické antiky. Je kombinací prvků antických (sloupoví a průčelní tympanon) a byzantských (půdorys řeckého kříže). Nad středem ční 117 metrů vysoká kopule s ochozem, odkud je výhled. V r. 1791 byl přeměněn v mauzoleum zasloužilých osob. V průčelí je alegorický reliéf z r. 1831 (Vlast mezi postavami Svobody a Historie věnčí slavné muže Francie) a také nápis „Velkým mužům vděčná vlast“. Kopule byla z podnětu Napoleona I. vyzdobena freskou „Nanebevzetí sv. Jenovéfy“. Uvnitř jsou na sloupech jména bojovníků padlých za svobodu v červencové revoluci v r. 1830, fresky ze života svatých a z dějin Francie. Uvnitř jsou pohřbeni slavné osobnosti Francie: Mirabeau, Voltaire, Rousseau, Victor Hugo, Emile Zola, matemtaik Monge a Jean Moulin, stavitel Souflot, Jaures a také Marie Currie-Sklodovská.	Pařížská Invalidovna je komplex budov v 7. městském obvodu obsahující muzea a pamětihodnosti, které se vztahují k francouzské vojenské historii. Dále pak nemocnici a domov pro válečné veterány, což byly i původní účely budov. Dnes je to také místo, kde jsou pohřbeni někteří z největších válečných hrdinů Francie.

Louvre je nejvýznačnější veřejná budova v Paříži. Leží mezi ulicí Rivoli a Place de Concorde na pravém břehu řeky Seiny. Je památná nejen svým původem a svou architekturou, ale zejména vzácnými uměleckými sbírkami, které obsahuje.	Chrám Notre Dame stojí na ostrově Île de la Cité v Paříži. Stavba byla zahájena v roce 1163 a po 182 letech, v roce 1345, dokončena. Patří mezi skvosty středověké architektury hlavně pro svůj unikátní přechod od pozdně románské ke gotické architektuře. Průčelí je zdobeno četnými sochami. Výška věží je 69 m.

Eiffelova věž je kovová (ocelová) věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930 byla s výškou 324 metrů nejvyšší budovou světa. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi.	Bazilika Sacré-Coeur [sakrékör] (v původním přepisu Basilique du Sacré-Cour, kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova) je římskokatolický kostel na návrší (butte) Montmartre, nejvyšším bodu Paříže, jeden z pařížských nejviditelnějších monumentů. Architekt Paul Abadie jej navrhl v byzantském slohu. Jeho základní kámen byl položen v roce 1875, ale až do roku 1914 zůstávala stavba nedokončena a bohoslužby byly zahájeny až po skončení 1. světové války v roce 1919.

Place de la Concorde (Náměstí Svornosti)Náměstí Svornosti s rozlohou více než 8 ha bylo do pol. 18. st. pouhou bažinou. Dnes se řadí k nejúchvatnějším historickým náměstím v Evropě. Původní náměstí Ludvíka XV. s jeho jezdeckou sochou vytvořil v pol. 18. st. na žádost krále architekt Jacques-Ange Gabriel. Pomník, který zde stál téměř 20 let, vystřídala gilotina (známá jako Černá vdova) a náměstí bylo přejmenováno na Place de la Revolution (Náměstí revoluce). 21. 1. 1793 tu byl sťat Ludvík XVI. a za ním následovalo přes 1300 dalších obětí, včetně Marie Antoinety, Madame du Barry, Charloty Cordaiové (Maratovy vražedkyně) a také vůdčích osobností Velké francouzské revoluce – Desmoulinse, Dantona a Robespiera. Po skončení teroru v r. 1794 dostalo krví prosáklé náměstí jméno Place de la Concorde (Náměstí Svornosti). O několik desetiletí později obdržel král Ludvík Filip od egyptského místokrále 3200 let starý luxorský obelisk vysoký 22 metrů s hmotností přes 220t. Pochází ze 13. st. př.n.l. z období vlády Ramese II, který se na Náměstí svornosti tyčí od roku 1833

Arc de Triomphe de l'Étoile (Vítězný oblouk) Po svém největším vítězství v bitvě u Slavkova r. 1805 slíbil Napoleon svým mužům, že se vrátí domů pod vítěznými oblouky. V následujícím roce byl položen základní kámen stavby, která se měla stát nejslavnějším triumfálním obloukem na světě. Byl však dokončen až v r. 1836 a tak se Napoleon jeho dokončení nedožil. Vítězný oblouk byl svědkem mnoha triumfálních i pokořujících událostí, významných pro celou Francii. V r. 1840, 19 let po Napoleonově smrti, byl jeho popel, přivezený z ostrova sv. Heleny, nesen v obrovském smutečním průvodu pod Vítězným obloukem na cestě do Invalidovny. V r. 1871 v těchto místech tábořili pruští vojáci. V r. 1918 zde Pařížané oslavili vítězství v 1. sv. válce. K uctění památky padlých v 1. sv. válce bylo 11. listopadu 1920 pohřbeno pod obloukem tělo neznámého vojína a každý večer je u hrobu zapáleno věčné světlo. V r. 1940 pochodovala po Elysejských polích německá okupační armáda. O 4 roky později 25. srpna 1944 slavila Paříž u Vítězného oblouku porážku Němců. V r. 1989 byl Vítězný oblouk jedním z center oslav dvou set let Velké francouzské revoluce. Oblouk je vysoký 50 metrů a je posetý krásnými reliéfy, erby a plastikami. Do vápencového kamene oblouku je vytesáno 128 míst slavných bitev a jména 660 vojevůdců francouzské armády

Champs-Elyseés Hlavní pařížská třída 3 km dlouhá, místy až 400 metrů široká mezi náměstími Concorde a Charles de Gaule. Nejznámější a nejoblíbenější dopravní tepna Paříže vznikla na místě někdejších bažin kolem r. 1667. Tehdy zahradní architekt André Le Nôtre navrhl třídu osazenou stromy, kterou nazval Champs-Elysées. Na začátku třídy u nám. Concorde stojí dvě sousoší koní ze zámku Marly “Numiďané krotí koně“. Mezi nám. Concorde a velkou Rondou se udržel parkový ráz. Francouzské zahrady okolo Champs-Elysées – od Pl. de la Concorde až k Rond-Pointu – navrhl architekt Jacques Hittorff v r. 1838 a od té doby se příliš nezměnily. Vlevo jsou Grand a Petit Palais, v pozadí v zahradách Elysejský palác. V další části třídy jsou budovy úřadů, velkých koncernů a bank, kavárny, hotely, obchody a autosalony	Sainte-Chapelle (Svatá kaple, kaple Všech svatých) O její stavbě, která je pojata jako gigantický relikviář, bylo rozhodnuto v r. 1246, dokončena byla po 30 měsících a vysvěcena r. 1248. Francouzský král Ludvík Svatý, vášnivý sběratel ostatků, získal v r. 1239 trnovou korunu (její cena byla 2,5krát vyšší než náklady na stavbu kaple). Byzantský císař poslal mnichy do Cařihradu, ale když přijeli, zjistili, že byla trnová koruna dána do zástavy nějakému Benátčanovi. Ludvik Svatý ji vykoupil. Dokument o této transakci uložen ve franc. archivu. Jako architekt je nejčastěji uváděn Pierre de Montreuil. Kaple stála původně osamocena na nádvoří královského paláce, s komnatami královské rodiny byla spojena pouze malou galerií. Dnes je obestavěna budovami Justičního paláce. Za Velké francouzské revoluce utrpěla vážné škody, schránky na relikvie byly roztaveny a některé ostatky spáleny. Většina však byla zachráněna (dnes v klenotnici Notre-Dame).