Vodníci  

Tenkrát, když se nebe otevřelo a shodilo spoustu deště, když bylo na zemi mnoho vody. Tenkrát viděli vystrašení lidé obludy, jak vylézají z vody a jak se snaží lidi stahovat do vod. O kom mluvím? Kdo má takovou sílu stahovat lidi do svých rybníků, řek a jezer? Pokud jste uhodli, že jde o vodníky, tak jste na dobré cestě. Byly to zelené příšery, které měly postavu podobnou lidem. I povahy se lidem podobaly. Víte, co měly za práci? Kam ukrývaly co lidem vzaly?

 Během času se lidé naučili s vodníky žít. Věděli, že vládnou vodám, a proto mu házeli na klidnou hladinu tůní i do stříbra proudů věnce z kvítí a pecny chleba, buchty i koláče a prosili je, aby jim byli nakloněni a dali jejich rodinám bezpečí, zavlažovali záhony tak,  jak je potřeba.

 Od té doby se o vodnících vypráví spousta příběhů, jimž se dá dnes jen těžko uvěřit. Některé jsou kruté, ale většina pohádek o vodnících je milá.

 Abychom zachránili všechny pohádky o vodnících, musíte projít černou temnotou, a to doslova. Najít vodníka můžete jedině poblíž vody. Jeho život by byl úplně ztracen, kdyby voda z jeho života zmizela. Vyschl by to úplného scvrknutí. Proto mu voda stále kape z jedné části oděvu. Z které?

 Vodní měl velmi rád pentličky všech možných barev. Na ně lákal parádivá děvčata. Tyto pentličky vodníkovi Temnota sebrala a rozházela dál od vody. Vodník sedí u vody a vůbec neví, k čemu jsou.

 Jediná rada, jak pohádky o vodníkovi obnovit je tato. Cetsou černou tmou musíte projít až k vodě, kde najdete vodníka. Pohádku zachráníte, jen když mi odtud přinesete každý jednu pentličku.

 Protože cesta za vodníkem vede tmou, budou vám pomáhat bludičky, které cestu osvítí a vy tak dojdete tam i zpět bez větší úhony. Jen musíte jít tiše, aby se neobjevila královna Temnota. Zle by se vám vedlo.