Středa 11.7. 2007 V noci bylo poměrně chladno, přes den jasno, 20°C. Na rozcvičku v 8,30 p.č. se dnes každý nedočkavě těšil - na programu byl totiž aerobic a z reproduktorů automobilu řadové členky pí Kopecké nám do rytmu zpívala paní co je „Jak vítr“. No nádhera, jen čekatelka slečna Makovičková se pozastavuje nad naším hudebním vkusem.Královna 

Zde nás opět zastihla krátká přeháňka.Úspěšně se podařilo získat rozmanité ingredience na přírodní, kouzelný čaj a každý z účastníků si v něm omočil rty aby získal kouzelnou moc.

Kemp v Zahájí je absolutně prázdný. Vedoucí s manželkou se sluní na terase hlavní budovy. Havaj. Kdyby tu ubytovali náš tábor, rušil by je hluk. Takhle je nikdo neprudí a výplata je stejná.Vykopali jsme vloni ukrytý poklad a asi dvacet minut čekáme než vedoucí sejde do kiosku (i když je dle vystavené cedule otevřeno) a prodá dětem občerstvení. 

Po návratu oběd. Během poledního klidu se začal do kempu sjíždět zbytek účastníků. Včelákovi, Bittermannovi, Mikešovi a Šindelářovi.Čekatel p. Josef Kopecký odjel pro další dva sudy piva.  2x přeháňka.Pro nemoc Honzíka odjíždí p. Petr Šamša, stan tu zatím nechávají do zítra a pak se uvidí.Sportovní odpoledne - nohejbal a odbíjená.Na návštěvu za synem přijeli Kadlečkovi (Antonín) a za malým jednatelem a malou hlavní zdravotnicí Veselovi (babička s dědou).Pan Antonín Kadleček je nadšen úrovní tábora a věnoval Organizaci mimořádný příspěvek 200 Kč.

Před večeří uspořádal pan místopředseda adrenalinovou výpravu přes řeku a koleje na strmý kopec.Odvážní borci - místopředseda, zapisovatel, David, Štěpán a Denisa se nejprve vorem nechali nadvakrát převézt na druhý břeh.První jízdu absolvoval zkušený vodák p. místopředseda pouze s dětmi, ale vor se přece jen chová jinak než Turan na který je zvyklý a tak se na druhé straně řeky nepodařilo zakotvit na přístupném břehu. Děti se musely prodírat pásem vysokých kopřiv, ale zvládly to statečně. Při druhé jízdě převážel zapisovatele a místopředsedu čekatel p. Kopecký a přistání dopadlo podobně.Nejhorší nás však teprve čekalo. Koleje a dvoumetrovou kamennou zeď za nimi jsme překonali hravě. Kopec byl však stejně strmý jako při loňské výpravě ze Zahájí k druhé lávce. Zde navíc při uklouznutí hrozilo zřícení přímo na vlakové koleje. Pan místopředseda operativně změnil trasu - místo zdolání vrcholu najít bezpečnou cestu zpět. Obloukem jsme tedy obešli  ochranný val kolejí a přes lávku se vrátili do tábora. David, Štěpán a Deniska byli vyznamenáni za statečnost. Zapisovatele se ujala pomocná zdravotnice pí Kozáková a ošetřila mu odřená kolena. Místopředseda si za odměnu vyfotil předsedu

Večer další sezení u táboráku. Padl třetí sud piva. Čekatel p. Josef Kopecký zase neslyšel, jak zasyčel a to ho velmi mrzí. Obětavě v tu chvíli hledal po kempu s baterkou děvčata z oddílu Puberťáků. Měl o ně strach neboť chlapci je nechali s cizími puberťáky kdesi na druhém konci kempu.